Jan Samuel

 Definování neurotické motivace      Maslow motivaci stanovil jako vlastnost organismu. Mluvil o motivaci z nedostatku v případě základních potřeb a o tzv. metapotřebách a o motivaci k růstu.      V díle „Motivace a osobnost“ se několikrát zmiňuje i o neurotických potřebách, do detailů však nikterak nezabíhá. Chtěli bych je tedy doplnit. Dle mého mínění Maslow jistě došel mnohých poznatků a nálezů, ty se však ke mně nedostaly.      Prve bych se rád vyjádřil k podstatě neurotických potřeb. Objektem neurotické potřeby může být 1) objekt přinášející slast či 2) objekt přinášející únik. Dá se namítnout, že ty dvě jsou si značně podobné, není tomu tak v ohledu principu. Příkladem může být tvrdá droga. V první instanci ji člověk požívá, aby dosáhl štěstí. V druhé instanci tak činní za účelem útěku z reality.      V případě objektu, který přináší slast je celý princip problematický už při pohledu na fyziologický princip. Štěstí j...

       Bozi se těšili veliké úctě, neboť nebýt jich, nebylo by přirozených věcí. Byli tedy uctíváni a následovníci jednotlivých bohů tvořili komplexy. Každý muž i žena byli součástí jednoho či mnoha komplexů a sloužili jednomu či mnoha bohům dle svého povolání a svého účelu.      Příslušnost k tomu či onomu komplexu si lidé nevolili. Byla předem určena. Takříkajíc jim kolovala v krvi, neboť každý jeden z nich byl přeci jen stvořen některým z bohů při prvotním formování města. Ani Volantus nebyl výjimkou, zrodil se přeci ze světla. Jak však stárly, jejich příslušnost se měnila nikoliv však dle jejich vůle, nýbrž dle toho jak se měnilo město samo. V počátcích města bylo přeci jen potřeba více stavitelů, než je dnes a dnes je potřeba více knihovníku a myslitelů, než bylo dříve. A tak komplex dle vzoru Stavitele slábl a komplex dle vzoru Moudrého Starce sílil.      Toho všeho jsem součástí i Já. Dalo by se totiž tvrdit, že i Já jsem svého dr...

       Když opadlo mé prvotní překvapení z existence neznámého města, začal jsem pátrat, co dalšího mi uniklo. K mému překvapení vše napovídalo tomu, že jsem vlastně úplně poslední ve městě, kdo o existenci cizího města doteď nevěděl, ačkoliv jsem zřejmě jediný, kdo je schopen chápat, že jde o město. Rozesmálo mě to.      Pak přišel čas na navázání kontaktu. Vybral jsem si tedy muže, který bude tlumočit mé myšlenky světu mimo hradby mého města. Tím se můj kruh opět rozrostl. Voluntas, Pětice a Šestý a nově i Rétor.      Jeho prostřednictvím jsem se začal pokoušet o komunikaci se světem. To však šlo z počátku jen těžko. Bylo těžké Rétorovi předat mé myšlenky, natož aby on byl schopen tlumočit mé myšlenky úplně cizímu městu.      Po čase se však povedlo a mezi městy započala určitá forma spolupráce. Ta se zpočátku omezovala na věci hmotné. Vznikaly společné doly pro materiál na rozšiřování a opravu měst. Vznikaly společné ze...