Úděl
Okvětní lístek sakury pluje větrem. Jarní vánek je mu mořem, on po vlnách brázdí oblohu. Měkký stín, který zanechává na zemi je důkazem paprsků světa, šípů slunce. "Pověz mi, co je pro tebe povinnost?" ptá se muž v zahradě plné zeleně. "Úděl, který je mou jedinou možností," odpovídá mladík klečící, oči zavřené. "Komu jsi v této proklaté době, kdy již není lenních pánu, povinen?" "Sám sobě." "Proč?" "Protože já jsem ten, kdo sobě udává, co je mi povinností." "Nikoliv společnost?" "Společnost mi ukládá mnohé, nic z toho však není mou povinností. Mou povinností je pouze, co si uložím já. Já si však ukládám za povinnost, co ode mě společnost žádá." "Proč tedy pro tebe není povinností, co je ukládáno společností?" "Společnost mě může zavrhnout, já mohu zavrhnout společnost. Sebe však nemohu zavrhnout, já nemohu být zavržen sebou samým." "Přeci kolik lidských bytostí už sebe sami zavrhly...