Jan Samuel

     Chceme-li pochopit, čím vůle je a jak vlastně zapadá do celkového obrazu lidské mysli, je třeba se ptát po účelu takové vůle, po její podstatě a po její podmíněnosti. A teprve když si položíme takové otázky, můžeme se ujmout jejich zodpovězení.      Prvně se tážeme, jaký účel má vůle. Běžné je, si v kontextu vůle představit jakousi formu odříkání. Například je obecným předpokladem, že k odmítání věcí, které máme rádi, je třeba vůle. Či že je vyžadována k pokoření překážek. A nakonec vůle je také spojována s přežitím bytostného nepohodlí. Taková spojení schválíme a budeme se jich držet i my. Vyvodíme však z nich tvrzení, že vůle je překonáváním. Takové tvrzení později upravíme.      Pak půjdeme dále a budeme se ptát po podstatě vůle. Zde si vytkneme prostý myšlenkový předpoklad. Chceme-li něco ovlivnit, musíme tak činit prostřednictvím něčeho. Okolní svět ovlivňujeme prostřednictvím našeho těla. Ostatní lidské bytosti pak můžem...

     Vztek. Vzpomínka střídala vzpomínku. Honili se mu hlavou jedna za druhou. Na pohled jen tiše sedící chlapec s nepřítomným pohledem. V ruce cigaretu, ze které občas bezmyšlenkovitě potáhl. Když se však člověk zaměřil, mohl si povšimnou detailů, které prozradili, co se doopravdy děje. Ruka držící cigaretu se třásla. Oči skleněné, lehce zarudlé. A celé tělo zaťaté v křeči nad minulostí, která se mu neustále připomínala.      Byl ještě mladý, když vše začalo. Už dříve měl pár kamarádů. Už dříve miloval. Už dříve pil. Pak přišlo pár osudných rozhodnutí a z mála se stalo hodně. Zároveň se ze všeho tolik blízkého stalo něco poněkud vzdáleného. Kamarádů začalo přibývat. Lásku začal rozdávat na všechny strany. Láhev střídala láhev. Vstoupil do většího světa, duší byl však pořád ten kluk, co rád četl a hrával na počítači. Všeho bylo najednou tolik. Byl z toho nadšený a chtěl víc a víc. Více zábavy, více lásky, více kamarádu. Nenechal se zastavit ničím. Čím více ...