Luminositas (3) - Má moc

    Hleděl jsem tehdy na temné obrysy mého města a cítil se jak divák, který pozoruje balet, u něhož někdo zapomněl zapnout světla reflektorů. Kakofonie zvuků a věčný pohyb skrytý v šeru, který se zdál mít svůj rytmus, kterému já nikterak nerozuměl a který jsem neměl, jak ovlivnit.
    Jak dny ubíhaly, získával jsem na síle. Společně s mou rostoucí silou se zvedala má věž do výšky a zároveň s ní i několik okolních obydlí. Trvalo to dlouho, než přišlo první ráno a první ze střech se konečně dotkla slunečních paprsků. Tehdy jsem procitl a cítil jsem se narozený již podruhé. Cítil jsem, že se rozsvítil první z reflektorů, který by ozářil pódium.
    Z obydlí, které toho rána zalilo světlo, vyšel člověk zahalen do zlaté róby s jaksi ostrými obrysy. Přišel mi jiný než ostatní, které jsem zahlédl ve tmě. Hleděl mým směrem. Nepovšiml jsem si, že by kdokoliv z obyvatelů města vzal moji existenci na vědomí. On byl první. On ve zlaté róbě, která zářila jako paprsky slunce.
    Jeho ústa se nehnula, přesto ke mně promlouval. Představil se jako Voluntas. Byl mým poslem. Byl mým zprostředkovatelem ke světu. Zastával roli mých úst, neboť já neměl jak hovořit. Však již během prvního dne jsem zjistil, že ani s ním nemám příliš kontroly nad děním ve městě. Jeho moc se omezovala na místa zalitá slunečním světlem.
    Dny plynuly a stále více domů se vynořovalo z hlubin do slunečního světla, kterak se pomalu formovalo třetí patro mého města, a kterak má síla rostla. V kontrastu s Voluntasem však jejich obyvatelé nevycházeli z útrob domů zrozeni ze světla obdobně jak já, nýbrž se pomalu trousili z šera nižšího patra.
    Ti, kteří přišli na světlo jako první, byli význační muži a ženy, kteří se starali o chod města, o bezpečnost města a o jeho kulturu. Příliš jsem se jim do jejich povinností a konání nemotal, neboť bylo i v mém zájmu jejich nejlepší fungování. Byl jsem ovšem velice rád, že jsem je mohl při jejich práci sledovat a že jsem v případě nouze mohl prostřednictvím Voluntase zasáhnout. Nemohl jsem s nikým mluvit přímo. Má slova lidu tlumočil Voluntas.

Legenda
Já = Subjekt pozorovatele
Město = Mysl
Světlo = Vědomí
Nejvyšší patro = Vědomí
Voluntas = Vůle
Šero = Nevědomí
Lidé/Obyvatelé města = Psychické funkce (Myšlenky, vzpomínky)