Luminositas (1) - Město

Předmluva

    Série Luminositas je alegorie lidské mysli, tak jak ji chápe psychologie. (Vycházím z upraveného modelu psychiky od Junga a z větší části se opírám o jeho teorie.)
    Město je reprezentací lidské psyché a objekty ve městě a okolo města reprezentují jednotlivé psychické faktory. Co jednotlivé faktory a objekty reprezentují lze najít u každého textu v Legendě, která se nachází na konci stránky. Přeji příjemné četní a vřele vybízím k zanechání komentáře.

Město

   Jsem sám, chladný vánek hladí mé tváře a sluneční svit zahřívá mou kůži. Z mé věže shlížím dolů na město. Shlížím a zkoumám tvar a uspořádání města.

    Poněkud zvláštně je město vystavěno v patrech, které směrem vzhůru postupně zmenšují své rozměry. Od nejspodnějšího patra, po jehož obvodu by člověk kráčel hodiny, aby dorazil na místo, ze kterého vyšel, až po mou věž, která není širší než já.

    Přímo pode mnou okolo věže se nalézají domy nejvýznamnějších. Někteří se zrodili ze světla, jiní přišli z nižších pater. Žije zde však pouze zlomek obyvatel města, ačkoliv se jejich počet v poslední době značně rozrostl.

    V patře nižším žije většina mého lidu. Neznám je. Nemám jak opustit svou věž a oni jsou mému zraku skryti v šeru. Jejich řeči nepříliš rozumím, přesto však ze zkušenosti vím o jejich povoláních. Knihovníci, myslitelé, farmáři, stavitelé. Ty všechny, kteří se starají o chod města, tam lze nalézt.

    Třetí nejspodnější patro dalo mému městu vzniknout. Těžko popsat, kdo zde žije. Snad bozi je nejlepším jménem pro ty, kteří tam tráví své dny. Málokdy vychází ze svých obydlí. Kdy však vyjdou ven, můj lidem před nimi padá tváří k zemi a klaní se. I mně samotnému je zatěžko se udržet na nohou a nenechat se ovládnout. Když jsem byl mladší, nedařilo se mi to vůbec, má věž však značně vzrostla do výšky od těch dnů mého mládí.

    Tito bozi vedli kroky prvních obyvatelů města dávno před mým narozením. Každý jeden z nich byl vzorem, který dohromady tvořil duši lidu. Jakkoliv se muž či žena činili, měli vzor v některém z bohů. Moudrý stařec, matka, dětský král, zvíře. Ti všichni a další vedli kroky mého národa před mým příchodem a i dnes vedou jeho kroky, kde já nestačím či kde nejsem třeba.

    Bozi zastávali ještě jednu veledůležitou roli. Byli posly samotné země a kamenných hradeb a zdí našeho města. I to totiž mělo své potřeby, které bylo třeba plnit. A o to se starali oni. Tedy, až do mého příchodu, do okamžiku mého zrození.

Legenda
Já = Subjekt pozorovatele
Město = Mysl
Světlo = Vědomí
Nejvyšší patro = Vědomí
Šero = Nevědomí
Druhé nižší patro = Osobní nevědomí
Lidé/Obyvatelé města = Psychické funkce (Myšlenky, vzpomínky)
Třetí nejnižší patro = Kolektivní nevědomí
Bozi = Archetypy