Růžové brýle

    Řekneme-li o člověku, že má nasazené růžové brýle, pravděpodobně tím míníme, že vidí věci jinak než jak jsou. Často se tak vyjadřujeme o dívkách či chlapcích, kteří smýšlí velice kladně i naprosto otřesných partnerech. Ono to však platí do jisté míry o všech. Každý z nás má tu realitu ve své mysli mírně odlišnou než jaká skutečně je.
    Proč to tak je, může mít vícero důvodů. Nechci zde zabíhat do psychóz a do nemocí, které zcela devastují vnímání a zdržím se proto v oblasti mírných deformací vnímání.

    Každý člověk má svou vlastní osobnost a také svůj osobitý styl přemýšlení, poznávání či například chápání. Tyto styly osobnosti a přidružených procesů se snažilo kategorizovat několik lidí, kdy prvním zaznamenaným je Hippokrates a jeho rozdělení osobností na cholerika, sangvinika, flegmatika a melancholika. My však budeme vycházet z Jungovi interpretace typologie osobností.
    Jako lidé můžeme hledět dovnitř naší mysli či vně naší mysli. Pozice, ze které však hledíme se u každého člověka liší. Tedy jako introvert je naše výchozí pozice výrazně blíže vnitřku naší mysli a u extroverta je výchozí pozice výrazně blíže vnějšku naší mysli. S tím, jsme-li introvert či extrovert, se pojí i nastavení, která ovlivňují to, jak vidíme svět.

    Prvním vlivem, který se projeví při našem vnímání okolí, je samotné vnímání. Jakou čemu přiřazujeme hodnotu a co vůbec naše smysli předají dále ke zpracování. Postačí říci, že rozhodně ne vše a každému něco jiného. Následně si to, co jsme zaznamenali potřebujeme vytvořit v naší mysli. Pro každý zaznamenaný vjem je potřeba vytvořit jeho duševní obtisk v naší mysli, který pak můžeme používat během přemýšlení. V moment obtisku se však velice silně projeví naše osobnost a obtisk sic přesný může vypadat velice jinak než jeho předloha. Povětšinou jsou extrovertní osobnosti s obtisky přesnější, než-li osobnosti introvertní.
    To lze krásně vidět na případech, kdy dáte dvěma lidem zapamatovat si obrázek a pak je necháte ten obrázek popsat. Oba si velice pravděpodobně pamatovat z obrázku jiné věci a i ty samé věci si budou pamatovat mírně jinak. A po určitém čase se dokonce i věci, které si pamatovali správně, v jejich mysli promění, jak obtisk bude spíše tvořen strukturou osobnosti, než-li skutečným obrazem, který prvně viděli.

    Druhým vlivem jsou tzv. projekce. Jde o proces, kdy přisuzujeme jiným obsahy naší mysli. Obsah takových projekcí může být různý. Může se jednat o naše vlastní vlastnosti, se kterými nejsme smířeni a tak je vnímáme silněji u jiných, pravděpodobně za tím účelem, abychom se s nimi vyrovnali. Zároveň si však můžeme promítat obsahy naší mysli, které síly velmi hluboko a stane se, že projekce propůjčí někomu pomalu až božské vzezření. Takové situace často nastávají například v případě rodičů a jsou velice často propojeny s neuvědomením skutečné povahy osoby, která je předmětem našich projekcí.
    Síla projekcí značně závisí na extroverzi či introverzi, kdy introverti, jakožto se vyznačují živějším vnitřním životem, budou silněji ovládáni těmito zmíněnými projekcemi.

    Vlivů, které ovlivňují naše vnímání, lze jisté nalézt více. Osobně však dva výše zmíněné považuji za dominantní a za jistě vhodné pozornosti, neboť je dobré být si vědom faktu, že ne vše je, jak se zdá.

Ačkoliv se opírám o zdroje z odborné psychologické literatury, jedná se o moji interpretaci tématu obohacenou o mé znalosti a mé zkušenosti. Děkuji za uvědomění. 

JUNG C. G. Výbor z Díla I. Brno: Holar, 2017 ISBN 978-80-906731-3-7
JUNG C. G. Výbor z Díla II. Brno: Holar, 2018 ISBN 978-80-906731-5-1