Numinositas (2) - Anima
Půlnoc a zábava ve stanu postaveném na louce za vsí je v plném proudu. Prostor osvícen příjemným žlutým světlem. Teplo zajišťováno lidmi, kteří se neustále vrhají na taneční parket, aby se rozplynuli ve víru vášně, kterak se podvolují tempu a rytmu hudby. Po rukou stékají kapičky rozlitého pití a po čelech krůpěje potu.
Však jeden mladý muž stál stranou tanečního parketu a nezaujatě hleděl na to působení života. Kdyby si byl vědom, že se mračí, jistě by si vyhuboval za takovou nezdvořilost. Případ to však byl jiný. Snažil se pochopit, proč je takové bláznovství bez smyslu tolik oblíbené všemi okolo něj. Mnoho nad tím přemýšlel.
Pozvedl ke rtům hrnek, aby se napil. Překvapeně zamrkal, když si uvědomil, že je prázdný. Pomalu se tedy vydal směrem ke stolům s občerstvením. Zrakem bloudil po jednotlivcích v davu a stále se mračil.
"Co se tak křeníš?" vytrhla jej z jeho úvah dívka, která se vzala neznámo odkud. Mladý muž se zarazil a zvědavě si ji prohlédl. Okamžitě si povšiml, že je krásná. Jiskřivé oči plné života na něj hleděli provokativním pohledem, bílé zoubky se smály v dobráckém úsměvu. Vlasy svázané do copánku volně spadali na ramena. Ramena jí skrývala bíla halena a zpod rudé sukně po kolena vykukovali střevíčky stejné barvy.
"Já se nekřením!" vyhrkl odmítavě.
"Ale jojo. Křeníš se!" smála se dívka. "Zatančíme si?"
"Já ale neumím tančit. Nechci tančit," zděsil se té představy mladý muž.
"To nemusíš umět, stačí být. A že nechceš? Nevíš, co chceš k večeři, natož aby jsi věděl, jestli chceš tančit," chytla jej dívka za ruku a táhla jej za sebou na taneční parket.
Protáhli se až do samého středu tanečního parketu, kde jej ona objala kolem krku a začala se mírně pohupovat v bocích dožadujíc se odezvy.
Nedostávaje čas na rozmyšlenou a uchvácen okamžikem, mladý muž opravdu odpověděl a začal se pomalu pohybovat do rytmu hudby. Pak o něco rychle a aniž se nadál byl i on zcela ponořen ve víru vášně. Netančili dlouho, netančili krátce. Nebylo času. Mladý muž se zcela podvolil chaosu života.
"Vidíš, že to dokážeš," zašeptala mu dívka do ucha.
"Kdo jsi?" otázal se zasněně.
"Tvá dobrá víla. Chaos ve tvém životě. Krása ve tvém světě. Dobro ve tvém srdci."
"Nerozumím," zašeptal.
"A tak je to správně," spokojeně odvětila.
Když mladý muž otevřel oči, aby pohlédl dívce do očí a zopakoval svá poslední slova, zůstal v šoku. Byl uprostřed parketu, dívka však nestála naproti němu. Opět mírně zpanikařil a vydal se ji hledat. Prošel stan i okolí, ona ovšem nebyla k nalezení. Vrátil se tedy do stanu a pohlédl směrem k lidem.
"A proč ne," zamumlal a vrhl se na taneční parket.
Však jeden mladý muž stál stranou tanečního parketu a nezaujatě hleděl na to působení života. Kdyby si byl vědom, že se mračí, jistě by si vyhuboval za takovou nezdvořilost. Případ to však byl jiný. Snažil se pochopit, proč je takové bláznovství bez smyslu tolik oblíbené všemi okolo něj. Mnoho nad tím přemýšlel.
Pozvedl ke rtům hrnek, aby se napil. Překvapeně zamrkal, když si uvědomil, že je prázdný. Pomalu se tedy vydal směrem ke stolům s občerstvením. Zrakem bloudil po jednotlivcích v davu a stále se mračil.
"Co se tak křeníš?" vytrhla jej z jeho úvah dívka, která se vzala neznámo odkud. Mladý muž se zarazil a zvědavě si ji prohlédl. Okamžitě si povšiml, že je krásná. Jiskřivé oči plné života na něj hleděli provokativním pohledem, bílé zoubky se smály v dobráckém úsměvu. Vlasy svázané do copánku volně spadali na ramena. Ramena jí skrývala bíla halena a zpod rudé sukně po kolena vykukovali střevíčky stejné barvy.
"Já se nekřením!" vyhrkl odmítavě.
"Ale jojo. Křeníš se!" smála se dívka. "Zatančíme si?"
"Já ale neumím tančit. Nechci tančit," zděsil se té představy mladý muž.
"To nemusíš umět, stačí být. A že nechceš? Nevíš, co chceš k večeři, natož aby jsi věděl, jestli chceš tančit," chytla jej dívka za ruku a táhla jej za sebou na taneční parket.
Protáhli se až do samého středu tanečního parketu, kde jej ona objala kolem krku a začala se mírně pohupovat v bocích dožadujíc se odezvy.
Nedostávaje čas na rozmyšlenou a uchvácen okamžikem, mladý muž opravdu odpověděl a začal se pomalu pohybovat do rytmu hudby. Pak o něco rychle a aniž se nadál byl i on zcela ponořen ve víru vášně. Netančili dlouho, netančili krátce. Nebylo času. Mladý muž se zcela podvolil chaosu života.
"Vidíš, že to dokážeš," zašeptala mu dívka do ucha.
"Kdo jsi?" otázal se zasněně.
"Tvá dobrá víla. Chaos ve tvém životě. Krása ve tvém světě. Dobro ve tvém srdci."
"Nerozumím," zašeptal.
"A tak je to správně," spokojeně odvětila.
Když mladý muž otevřel oči, aby pohlédl dívce do očí a zopakoval svá poslední slova, zůstal v šoku. Byl uprostřed parketu, dívka však nestála naproti němu. Opět mírně zpanikařil a vydal se ji hledat. Prošel stan i okolí, ona ovšem nebyla k nalezení. Vrátil se tedy do stanu a pohlédl směrem k lidem.
"A proč ne," zamumlal a vrhl se na taneční parket.
Komentáře
Okomentovat