Propast

Černé vlasy čechrané větrem. Sluneční paprsky zalévající světlem zelené oči. Přemýšlel:

Kdo jsem? Kým jsem? Kde jsem se narodil? Která vlast je ta má?

Nedokázala odpovědět. Stál tam, na okraji skalního masivu, a hleděl dolů do černé propasti. Paprsky světla nedopadaly tam, hluboko dolů, kam hleděl.

Zdvihl zrak a pomalu se nadechl. Podržel hruď vzedmutou, pak vydechl. Ohlédl se přes rameno. Nevěděl, jak se rozhodnout. Krok vpřed, či krok zpět? Věděl, že, tam odkud přišel, se už vrátit nemůže. Nelze jít zpět, lze pouze vpřed. Tedy nezbývalo mu než učinit krok vpřed.

Shlížel do propasti a propast vzhlížela na něj. Otřásl se.

Otočil se k propasti zády, čelem k loukám a hradbám města.

Výdech, nádech a muž učinil krok vpřed.

„Občas se stačí otočit jiným směrem,“ zamručel si pro sebe pobaveně.